Druhý africký pozdrav od Pavla Škopka

Exkluzivní zprávy od našeho zpravodaje Pavla Škopka ze středoafrické buše!

Vždycky v neděli tu chystám na mši. Zametám u oltáře, připravím kalich, misku, konvičky, vyměním kytky na oltáři. Je ráno, slunce teprve nabírá sílu a na dvoře misie je nedělní klid. U toho vzpomínám na Matějíčka. Na to, jak jsme tam jako malí chodili v pátek, jak nás zkoušel pater, jak jsme se hlásili, až jsme mu málem vypíchli oči. Potom jsme šli na faru, hry v pátek připravoval Hony, nebo Véna, v létě jsme hráli fotbal na asfaltu před hospodou, v zimě jsme hráli hru o diamant. Je to vlastně kus barevného skla, mám ho schovaný doma, nevyhodím ho nikdy. Taky si pamatuju, jak jsem ve třinácti přišel do sakristie, v našich klerikách byli jiní ministranti a na mě už oblečení nezbylo... Vzpomínám na první mši, kdy byl představen otec Andrzej i na tu, po které byl uložen do hrobu u vchodu náš pan farář. Jak jsem chodil za školu dělat na faru, na všechny brigády, na všechny kontejnery, které jsme vyvezli, na všechny výlety, tábory, lyže. Úplně se u toho dojmu a znova si uvědomím, že jsem měl obrovské štěstí – narodit se k Matěji.... (17.10. -  kousek z deníku )

19.10. Bozoum

Ahoj, moc vás všechny zdravím z africké mise! Mám velkou radost, že to u Matěje žije, že plánujete spoustu akcí, jen tak dál. Taky se věnujte novým farářům, a se cítí dobře mezi námi a hezky se rozjedou. Nerozmazlujte je však, víte, jak to končí! Já jsem se zabydlel, cítím se tu moc dobře, až na to vedro, ale to se dalo čekat. Dopoledne uklízím pokoje pro hosty (na misii je baráček, kde ubytovávám hosty, kteří tu mají nějaké jednání, nebo projíždějí buší. Jsou to většinou různé neziskové organizace, nebo úředníci, zrovna včera tu byli dva prefekti, něco jako naši hejtmani, nebo pečuju o zahrádku, popřípadě pomáhám, kde je co třeba. Odpoledne chodím do stacionáře pro sirotky, kteří tam mají dost zajímavý program. S jednou skupinou obděláváme tamní zahradu, vyseli jsme tam různou zeleninu, tak jsem zvědav, co z toho bude. Taky tam někdy hlídám ty nejmenší, takovou školku, kteří se programu ještě nezúčastní. Dohromady tam chodí skoro 200 dětí, v poledne dostanou najíst a odpoledne se něco učí – buï doučování pro školu, nebo výtvarné dílny. Nezůstávají tam přes noc, tady v Africe, když někomu umřou rodiče, tak si pozůstalé děti k sobě vezme strýc s tetou, nebo babička. Takže sirotci mají sice kde spát, ale tím, že nová rodina má většinou dost svých dětí, tak se o ty sirotky moc nestará a nedbá o ně. Èasto na vás myslím a vzpomínám, držte se tam u Matějíčka!

Těším se na setkání! Pavel