Matějstranti pod vodou!!!

Druhý zářijový víkend jsme si zpestřili výletem na vodu. Naším cílem bylo zdolání řeky Jizery, lépe řečeno to, aby řeka nezdolala nás...

11.9.04, 11:45, „Hlásíme narušení prostoru v oblasti toku řeky Jizery 3 km od Železného Brodu proti proudu řeky. Zkontrolujte, prosím, situaci. Děkujeme a končíme“. Takovéto hlášení dorazilo na služebnu Øíční Policie již zmíněného 11. září v 11:45 seč. Stalo se tak poté, co skupinka ministrantů a mládeže z kostela sv. Matěje, doprovázená několika studenty Přírodovědné fakulty, naházela veškerou bagáž do lodních vaků, nalodila se do údajně nezničitelných lodí a vydala se neznámo kam. Ze začátku to vypadalo, že opravdu daleko nedojedem. Hlasitý tlukot našich srdcí, způsobený strachem z toho, jestli se „cvaknem“ (vodácky řečeno převrátíme,- pozn. autora, který sám vodák není, ale někde to slyšel, tak prostě dělá chytrého) hned, nebo až za chvíli, doprovázený drhnutím lodě o dno (vody bylo na některých místech opravdu ne příliš mnoho), přehlušil i bouřlivé hučení peřejí. Po projetí slalomových branek, které nám tam snad někdo postavil schválně a které byly příčinou několika pohmožděných hlav, jsme se dostali na klidnější vodu a nechali se ukolébat tichým šuměním řeky a malými pstruhy, lovícími na dně koryta potravu. Neštěstí ale nechodí po horách, nýbrž plave na vodě, a tak netrvalo dlouho a jedna z posádek, která si z jistých důvodů nepřála zveřejnit svá jména, tahala batoh z řeky a vylévala vodu z lodi. Kvůli již zmíněnému nedostatku vody na některých částech toku jsme museli asi dvakrát lodě z vody vytáhnout a přenést o kus dál. Asi dvě hodiny před koncem cesty jsme stanuli před divoce vyhlížejícím jezem, pod nímž se právě zmítal, vodním vírem vtažený, neopatrný muž na raftu. Zkušení vodáci, plující cestou od jezu, na nás volali, a to radši obejdem, že prý je to o ústa a možná i o další údy. My jsme však byli nezkušení a tak jsme jez sjeli. Přiznávám, že dodnes nevím jak. Poté přišla malá přestávka na oběd a proti všem psaným i dosud nezapsaným pravidlům jsme s plnými žaludky nasedli do lodí a jeli dál. Asi po dvou hodinách klidné cesty jsme dorazili do obce Dolánky u Turnova. Zde jsme se vylodili a umělohmotné kanoe vyměnili za špínoskvoucí vlak jedné nejmenované železniční společnosti, která po léta úspěšně vysává státní kasu naší demokratické republiky . Celá akce proběhla nakonec v naprostém utajení. Kvůli zmatku, který způsobil ztracený jezevčík, totiž hlášení na policejní stanici nikdo neslyšel. Tak jsme zase jednou měli štěstí a Dádě děkujeme za vynikající výlet, který pro nás zařídila. AHOOOOOOJ!!!

autor: Lukáš Seidl