ActIv8 2008
U příležitosti světového setkání mládeže v australském Sydney se na Velehradě od 18. do 20. července konalo celostátní setkání mládeže Èeské a Slovenské republiky - ActIv8. Prožít atmosféru vytvořenou několika tisíci mladých lidí spojených vírou v Pána jsme vyrazili také my.
Na poutní místo spjaté s působením slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje jsme zamířili v sobotu, tedy v den, kdy byla na programu vigilie a následný noční program. Na Velehrad jsme se trousili ze všech koutů nejen naší republiky. Někdo přijel z Prahy, další členové party dorazili z Pálavy, a naše poutnická skupinka se zkompletovala příjezdem Anežky a Terezky z Èerné Hory (v tomto případě se nejedná o známý pivovar, nýbrž o část bývalé Jugoslávie:) ) Celkem se nás na Velehradě sešlo 7, kromě holek černohorskejch ještě Martinka, Verča, Matěj, Lucka a já.
Společně jsme povečeřeli a vydali se na večerní program. Krásnou vigilii, doplněnou osobními svědectvími těch, do jejichž života významně zasáhl Kristus Pán, a na níž se četla čtení v hebrejštině, sloužil plzeòský biskup František Radkovský. V průběhu mše svaté jsme také všichni zapálili svíčky o oddali se působení Ducha svatého. Nesmírně silný zážitek korunoval i fakt, že se nás na vigilii sešlo kolem šesti tisíc!
Po skončení vigilie následoval noční program. Po celém Velehradě se konalo velké množství adorací, probíhaly zde modlitební setkání i tiché meditace. Ve dvě hodiny ráno začal přímý přenos mše svaté sloužené Svatým otcem v Sydney. Poutním místem se rozléhalo papežovo poselství a my jsme se pomalu chystali na jitřní bohoslužbu, která byla naplánována na čtvrtou hodinu. Velehrad však zahalily mraky a spustil se hustý déš. Škoda, pomysleli jsme si. To bohoslužbu, která se měla konat pod širým nebem v prostoru před bazilikou, jistě zkomplikuje. I teï se však prokázala Boží přítomnost a čtvrt hodiny před zahájením mše svaté déš naráz ustál. Biskup Jan Graubner to při zahájení bohoslužby okomentoval slovy. „To to má Pán pěkně naplánovaný. Nejdřív nás trochu osprchoval, abychom se probudili, a teï už je zase krásně.“
Abych nezapomněl, tak těsně před bohoslužbou se naše výprava rozrostla o dalšího člena. Když mi ve čtvrt na čtyři začal zvonit telefon, řekl jsem si, že mě chce zřejmě někdo hloupým žertíkem zvednout nad ránem z postele. Na displeji se však zobrazilo číslo našeho pátera Tadeáše, který mi nadšeným hlasem sdělil, že za námi právě dorazil z Polska. Aby se s námi setkal a stihl jitřní mši, jel celou noc a vůbec nespal!
Po nádherné ranní mši dostal každý zvláš od některého z přítomných kněží požehnání na cestu a následovalo zakončení celého setkání. Společně jsme zpívali (mimochodem hudba byla na Velehradě vskutku „erstešpiceklás“), přikusovali spoustu koláčů, které pořadatelé rozdávali, a zažívali nezapomenutelné okamžiky. Každý z nás také obdržel jako památku stříbrnou klíčenku s logem Active8, uvnitř které byl srolovaný papírek s poselstvím, jež bylo zároveò hlavní myšlenkou celého setkání - „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky – Sk 1,8 “.
Naplněni nepopsatelnými zážitky jsme se kolem osmé ráno začali pomalu rozjíždět do svých domovů. Velehrad opouštěly davy českých a slovenských poutníků, kteří se zde sešli, aby společně zažili neopakovatelné chvíle. Což se, myslím, každému z nás skutečně povedlo. Dík patří také organizátorům, kteří celé setkání připravili tak, že proběhlo bez jakýchkoliv vážnějších problémů a my, poutníci, jsme se tak mohli plně soustředit na jedinečné setkání se spoustou mladých lidí a samotným Kristem.
Na poutní místo spjaté s působením slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje jsme zamířili v sobotu, tedy v den, kdy byla na programu vigilie a následný noční program. Na Velehrad jsme se trousili ze všech koutů nejen naší republiky. Někdo přijel z Prahy, další členové party dorazili z Pálavy, a naše poutnická skupinka se zkompletovala příjezdem Anežky a Terezky z Èerné Hory (v tomto případě se nejedná o známý pivovar, nýbrž o část bývalé Jugoslávie:) ) Celkem se nás na Velehradě sešlo 7, kromě holek černohorskejch ještě Martinka, Verča, Matěj, Lucka a já.
Společně jsme povečeřeli a vydali se na večerní program. Krásnou vigilii, doplněnou osobními svědectvími těch, do jejichž života významně zasáhl Kristus Pán, a na níž se četla čtení v hebrejštině, sloužil plzeòský biskup František Radkovský. V průběhu mše svaté jsme také všichni zapálili svíčky o oddali se působení Ducha svatého. Nesmírně silný zážitek korunoval i fakt, že se nás na vigilii sešlo kolem šesti tisíc!
Po skončení vigilie následoval noční program. Po celém Velehradě se konalo velké množství adorací, probíhaly zde modlitební setkání i tiché meditace. Ve dvě hodiny ráno začal přímý přenos mše svaté sloužené Svatým otcem v Sydney. Poutním místem se rozléhalo papežovo poselství a my jsme se pomalu chystali na jitřní bohoslužbu, která byla naplánována na čtvrtou hodinu. Velehrad však zahalily mraky a spustil se hustý déš. Škoda, pomysleli jsme si. To bohoslužbu, která se měla konat pod širým nebem v prostoru před bazilikou, jistě zkomplikuje. I teï se však prokázala Boží přítomnost a čtvrt hodiny před zahájením mše svaté déš naráz ustál. Biskup Jan Graubner to při zahájení bohoslužby okomentoval slovy. „To to má Pán pěkně naplánovaný. Nejdřív nás trochu osprchoval, abychom se probudili, a teï už je zase krásně.“
Abych nezapomněl, tak těsně před bohoslužbou se naše výprava rozrostla o dalšího člena. Když mi ve čtvrt na čtyři začal zvonit telefon, řekl jsem si, že mě chce zřejmě někdo hloupým žertíkem zvednout nad ránem z postele. Na displeji se však zobrazilo číslo našeho pátera Tadeáše, který mi nadšeným hlasem sdělil, že za námi právě dorazil z Polska. Aby se s námi setkal a stihl jitřní mši, jel celou noc a vůbec nespal!
Po nádherné ranní mši dostal každý zvláš od některého z přítomných kněží požehnání na cestu a následovalo zakončení celého setkání. Společně jsme zpívali (mimochodem hudba byla na Velehradě vskutku „erstešpiceklás“), přikusovali spoustu koláčů, které pořadatelé rozdávali, a zažívali nezapomenutelné okamžiky. Každý z nás také obdržel jako památku stříbrnou klíčenku s logem Active8, uvnitř které byl srolovaný papírek s poselstvím, jež bylo zároveò hlavní myšlenkou celého setkání - „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky – Sk 1,8 “.
Naplněni nepopsatelnými zážitky jsme se kolem osmé ráno začali pomalu rozjíždět do svých domovů. Velehrad opouštěly davy českých a slovenských poutníků, kteří se zde sešli, aby společně zažili neopakovatelné chvíle. Což se, myslím, každému z nás skutečně povedlo. Dík patří také organizátorům, kteří celé setkání připravili tak, že proběhlo bez jakýchkoliv vážnějších problémů a my, poutníci, jsme se tak mohli plně soustředit na jedinečné setkání se spoustou mladých lidí a samotným Kristem.
YouTube - videa, zázn.