D隝 zklidnil rozvášněné umělce, Policie ujela, Šplouchal radši ani nepřijel!

Již od samého začátku d隝 pěkně brnkal na nervy všem těm, kteří se v neděli 13.6.04 sešli k dalšímu ročníku Malování na chodníku.

Účast na letošním ročníku byla vskutku hojná. Davy malířů proudily od samého rána k místu, kde se vše odehrávalo.Ne do Národní galerie, ne na UMPRUM, ba ani do Valdštejnské jízdárny. Uznávaní a renomovaní malíři si letos dali sraz na chodníku před farou u sv.Matěje. „Už toho mám dost, pořád utrácet Eura za plátna, štětce, barvy…Tady dostanu křídy gratis a pomalovat toho můžu kolik chci. A když se trefím míčkem do plechovky, dostanu ještě čokoládu“, nechal se slyšet jeden známý francouzský malíř. Malovali mladí, staří, hospodáři a poslanci ( ti, které sem někdo poslal – původně chtěli zůstat doma, ale nakonec byli rádi, že přišli). Nedlouho po zahájení celé akce se však objevil jeden velmi nepříjemný problém. Skupinka italských klasiků si spletla „novou faru“ se Starou farou a usadila se na chodníku přímo před restaurací. Po chvíli čekání na křídy jim však došla trpělivost, vytáhli barevné spreje, a chodník si ku spokojení svému upravili podle vlastního gusta. O něco méně byl však spokojen hostinský, který celou aféru vyřešil zavoláním Městské policie. Ta se však italských klasiků, kteří se plynule měnili v progresivní malíře, zalekla a služebním vozem se zapnutým majáčkem a houkající sirénou místo činu opustila. Celou situaci měl uklidnit příjezd známého malíře Viléma Šplouchala, na kterého davy nadšenců čekali už od pátečního večera. Nedočkali se. Panu umělci na Hradčanské ujely eskalátory a další jely až za deset minut. To už měl být dávno v Plzni na odhalování pomníku věnovaného padlým malířům během epidemie cholery, která tamější oblast zachvátila zhruba před 500ti lety. Proto se nakonec rozhodl Malování na chodníku vynechat. Davy nespokojených malířů se daly do pohybu a vykřikujíc pestrá hesla na adresu pořadatelů zamířily k jejich stanu. V hodině dvanácté však přišel d隝, který dav uklidnil zrovna ve chvíli, kdy se chystal stan pořadatelů srovnat se zemí. Organizátoři kvapem svlékali oranžová trička a snažili se splynout s rozvášněným davem. Náhle zahřmělo a na střeše protějšího domu se objevil nápis „Ehm, ehm, pravím Vám! Jděte do celého světa a učte lidi trpělivosti a poslušnosti“. Celý dav byl u vytržení a kvapem se začal rozcházet. „Co to mělo znamenat? “, ptalo se vyděšené děcko své maminky. „To teda opravdu nev…“, BUM! Z okna právě vypadl na smrt vyděšený mladík třímající v jedné ruce laserový projektor a ve druhé kus zinkového plechu. „Mise splněna“, zabrumlal a pomalu se odebral kamsi do neznáma. Zkrátka a dobře – kdo nepřišel neuvěří a ten kdo přišel, asi taky ne…:-)

autor: Lukáš Seidl