Víkend na Hrádku

„Dušičkový“ víkend jsme strávili společně na Hrádku v duchu Foglarových Rychlých šípů. Pomalu se z toho stává tradice a myslím, že je to jedině dobře. Ukázalo se, že komorní sestava této akci více než sluší.

„Dušičkový“ víkend jsme strávili společně na Hrádku v duchu Foglarových Rychlých šípů. Pomalu se z toho stává tradice a myslím, že je to jedině dobře. Ukázalo se, že komorní sestava této akci více než sluší. Moje původní obavy z toho, že akce ztratí na atraktivnosti poté, co se jedenáct lidí odhlásilo dva až tři dny předem se ani v nejmenším nenaplnily. Naopak, hned první večer po příjezdu jsme zahájili program tvorbou nových, ještě nevydaných komiksů o chlapcích ze Starého města. Obě dvě skupinky se do toho vrhly naplno a chrlily jeden nápad za druhým. Nutno dodat, že jeden lepší než druhý. Samozřejmě, že nebohý Jestřáb se asi musel obracet v hrobě,ale zábava u toho byla. Než jsme šli spát, ještě jsme naši odvahu dokázali stezkou odvahy,za kterou se nikdo z nás nemusí stydět.

Na druhý den byla naplánována dopolední procházka do neznáma, která měla překvapivě hned dvě vyvrcholení. První byl most přes dálnci D1, kde se asi půl hodiny třináct dospělých nebo téměř dospělých lidí bavilo máváním na auta. Samozřejmě řidiče, kteří popustili uzdu fantazie a použili na pozdrav třeba i klakson, jsme odměnili pořádným děkovným potleskem. Ale zpět k vážným věcem. Po mávání jsme šli do lesa na houby, které v lese samozřejmě už téměř nebyly. A nyní se dostávám k druhému vrcholu naší procházky. Děvčata objevila stoh slámy. Ve skutečnosti ho objevovat nemusela, protože byl ohromný a stál hned vedle silnice, ale to není zas až tak podstatné. Podstatné je, že jsme téměř všichni lezli na horu a když nám sluníčko, které ten den svítilo a hřálo až nezvykle silně, zatemnilo mozky, začali jsme skákat do kopky, kterou jsme si dole utvořili. Některé skoky byly opravdu nezapomenutelné a určitě se co nevidět objeví na těchto stránkách ve fotogalerii. Když už nás pomalu začal tlačit čas – museli jsme totiž stihnout slavnostní mši svatou k příležitosti svátku všech svatých, vydali jsme se pomalu do hrádeckého kostela.

Večer, po teplé večeři a chvíli odpočinku, nás čekala hra, která vedla do Vlašimi a která byla záludná, nepředvídatelná, rafinovaná, nečestná a především nesportovní. Obě skupinky se jí zhostili s plným nasazením, za což bych jim opět rád poděkoval. Na konci na všechny čekalo víceméně překvapení. Přidal se k nám totiž Tomáš Jež a vystupoval v masce Široka.

V neděi po mši a po snídani následovalo vyústění sobotní hry, a to dražbou. Možná bych spíš měl říct řežbou, ale nakonec k ničemu ostřejšímu nedošlo, i když těsně před koncem to vypadalo na souboj Páji a Mickyho. Hrálo se především o počítačovou hru Podzimní jezdci, která začína slovy: Jsi malá holčička. Úkolem je starat se o farmu koní. Nakonec si přišel každý na své a dlužno dodat, že ceny byly opravdu k pohledání. Po nedělním obědu k nám promluvil otec Tadeáš a nezbývalo než vytřít podlahu a rozloučit se...

Všem, kteří se zůčastnili, bych chtěl poděkovat za účast a bezvadný průběh celého víkendu a těším se za rok na podobné zážitky.

Filip